POVZDYCHNUTÍ
Vidím vnoučka
táhnout po zemi kabát
svého dědečka
táhne ho jako vozík
k popelnici
Už není, kdo by ho nosil
už nikdo nevnímá
že mne tenhle obrázek
může bolet
MARNÁ SNAHA
Jako bych stavěla na písku
hrách na stěnu házela
jako bych sisyfovský balvan
strmým svahem valila
ty zůstáváš stále svůj
ohlazený křemínek
pro pohlazení
pro tvárnost však
k zešílení
TÁNÍ
Po oteplení zkřehlá zem
svléká bílý kabát potůčkem
odtékají kapsy, knoflíky
rukávy i límec
až nakonec ždibec
podšívky té zimy
rozpářou páry čápů
příletem na komíny
ČERNÁ HODINKA
Zvyk z minula
kdy ještě bily hodiny
kdy v domech byly komíny
kdy oheň v krbu jasně plál
a dával žár
i pohodu
kdy nebyla televize
rádio hrávalo tiše
kdy se ještě hovořilo
jen se pouze nesvítilo
OSUD
Otevřeli nám vrátka
aniž bychom chtěli
pustili nás
v proutěném košíku
po proudu života
a nečekali
až dostihneme cíl
SPOŘIVOST
Někdy škudlíme
téměř k nevíře
a nevíme
na jaký úrok
Někdy máme našetřeno
za celý život slušné věno
a ne a ne se rozhodnout
komu že má být vyplaceno
Někdy utrácíme
jako bez rozumu
aniž tušíme
že vše se vrací domů
VĚCI
Když už má člověk
zkušeností plný dům
na truc regálům
nespočet přihrádek
suvenýrů z cest
přijde čas
nepřehlednosti
Mstivý čas
zapomnětlivosti
zaměňuje přihrádky
jak pohyb korálky
v nich uložené
A tak se často stává
že musíte hledat stín
abyste našli světlo
že pátráte
po skrýši papírového draka
abyste našli Pasternaka
že musíte slídit po Pasternakovi
abyste objevili
co jste hledali
když jste neznali
že věci v domě
mají kromě míst
kam jste je uložily
i život jiný
že se dokáží
v rozporu s vaší pamětí
octnout i v jiném století
v jiném podlaží
vašeho mozku