Recenze na mé knihy:
TOULAVÉ NADĚJE
Pražské nakladatelství Balt-East vypravilo na cestu ke čtenářům vkusně připravenou sbírku chotěbořské spisovatelky a básnířky Marty Urbanové, nazvanou příznačně Toulavé sny. Už samotné motto „není jiného léku na bolest, nežli naděje“ něco naznačuje, něco skrývá. Marta Urbanová je z rodu poctivých poetek, vědomá si hranic prostoru, který své poezii vyčlenila, což není míněno geograficky. Slouží jí ke cti, že účelně navazuje na svoje dřívější sbírky, nepokouší se provokovat, oslňovat provazochodeckou chůzí po laně, žonglovat slovy. Zůstává věrná střízlivému výrazu, upřednostňuje myšlenkou nad formou.
Ponechme stranou prameny, z nichž potůčky veršů dospívají k širšímu toku. Podsouvali bychom čtenáři víc, než se sluší, než sbírka nabízí, navodili bychom atmosféru, z níž by mohla vzejít rozčarování. Verš „uprostřed noci dřímám sama v osamělém domě“ je typický pro křehkou konstrukci sbírky, poznamenanou střepinami smutku. Nikoli však beznaděje. Naděje se ještě kdesi toulá, ale už je nablízku. Takové jsou verše autorky bytostně spjaté s Vysočinou, prosycené melancholickou náladou, verše navýsost pocti é, zasluhující pozornost, přečtení. Už proto, že nějaká ta toulavá naděje vězí v každém z nás. Poněkud odvisle působí doslov Petra Andrease, zajisté dobře míněný a fundovaně napsaný. Mohl by však být připojený k mnoha jiným sbírkám, s Toulavými nadějemi v mnohém směru. nekoresponduje. Což samozřejmě nikterak nesnižuje kvalitu poezie Marty Urbanové.
František Uher
JAK PŘIPLAVALI KAPŘÍCI…
Město Chotěboř vydává knižní Chotěbořskou edici. Již čtvrtým svazkem je půvabná kniha svérázných pohádek Marty Urbanové „Jak připlavali kapříci do Chotěboře.“ Marta Urbanová je již renomovaná zkušená vypravěčka pověstí z Chotěbořska a oblasti Železných hor. Namátkou vzpomeňme Vysoký kámen na Pepereku, nedávné Pověsti Železných hor či knihu Medonosky, jejíž půdorys nese charakter pověstí, třebaže je motivována událostmi v časovém horizontu nepříliš vzdálenými, dosud majícími spoustu pamětníků. Laskavý přístup s humorným nadhledem zvolila Marta Urbanová i v zatím poslední knize o kapřících, připlavavších do Chotěboře. Rukopis autorčiných pověstí je zcela zřejmý, dodává krátkým i docela kratičkým pohádkám zdání patiny, někde rezonují prvky regionálních pověstí zřetelněji. Ostatně knihy pověstí Marty Urbanové nepostrádaly nostalgicky pohádkový nádech, ale ta skutečnost dnes již patří k žánrovému koloritu. Doba heroických, „vlastenecky“ pojatých pověstí minula.
Kniha o kapřících je rozdělena do tří částí, v nichž prorůstají příběhy postaviček pohádkových hrdinů, nazvaných Peciválek, Vrbátko a Kubásek. Neradno přibližovat obsah podrobněji, to se prostě nesluší, ponechme kouzlo objevování čtenáři. Pohádky jsou samozřejmě určeny zejména menším čtenářům, ale ani dospěli se nad knihou nebudou nudit. Přichází ke čtenáři v nevtíravě lákavé úpravě, vybavená půvabnými ilustracemi Aleny Kubkové, které sdílností a lyričností předčí výpravný doprovod mnoha současných dětských knih, vydávaných velkými nakladatelskými domy.
Nezbývá, než vyslovit poděkování městu Chotěboř, Martě Urbanové a všem, kteří se na přípravě knížky podíleli a popřát čtenářům hezké čtenářské zážitky.
František Uher