Novinky

  • Osamělý chodec
  • Na mušce byl VERSACE 2015

Více ...

Poezie autorky

Ostatní informace

CzechFolksPLUS


Celkem:

Tvorba a ukÁzky:

OsamĚlÝ chodec 2016

BartůšekUrban

 

 

 

 

 

Kniha poezie

 

Vzhledem k nízkému nákladu je knížka vydána s dvěma ilustrátory. Jeden je Stanislav Bartůšek a druhý Franci Urban. To na kvalitě knihy nic nemění. Obě vydání jsou totožná, hodnotou rovnocenná. Není možno tedy jednu knihu prosazovat na úkor druhé. Ať si čtenáři sami vyberou.   

Ukázka:

Jižní kříž
Hledím do oblohy
Ale nevím, kde má být
Vidím okna mrakodrapů
Vzrostlých stromů stín
 
Chodím parkem, oči k nebi
Jak náměsíčný upínám
Homelles spí na lavičkách
Pranic z nebe je zajímá

I ptám se náhodného chodce
A on mi řekne ochotně
Zastavte se kousek odtud
Ten svítí v městské knihovně

Staletý rozložitý strom
Staletý strom v městském parku
Chrám ticha kolem rozprostřel
A stínů provizorní bárku
Ke kořenům kotvit chtěl

Na lavičce v jeho stínu
Ibis na jedné noze stál
Zobák v peří zabořený
Jako by právě usínal

Láká mě velmi unavenou
Spočinout v stínu, nabrat sil
Kdo by však sedl na lavičku
Spícího ptáčka probudil

SLOVO AUTORKY

 

 

Tentokrát všechno bylo jinak. Tyto verše se zrodily ve znamení Jižního kříže, pod rovníkovým žhnoucím sluncem. V ostrém kontrastu se stíny obřích staletých listnatých stromů a věčných zdánlivých poryvů větrů od moře. Zrodily se přímo v metropoli Nového Jižního Wallesu, v Sydney. Převážně v Hyde Parku, kde se kolem mne procházeli bílí ibisové a dlouhými zobáky klovali blízko mých nohou. Uklidňovali mne. Ukolébávali do snění, jehož verše vám předkládám.  

 

Na muŠce byl versace 2015

Na mušce byl versace

 

 

Komentář:

 

Horáček zvyklý na malé poměry z Česka, obdivoval na každém kroku bohatství této země a někde v hloubi duše se ozývalo, proč jiní ano a druzí ne. Odpoutal se od pohledu dvou rozesmátých dívek, až si po několika krocích všiml kavárny, která mohla být a byla ta, jíž hledal. Neposadil se u stolku venku, ale zašel dovnitř. Ano, byla to známá kavárna, kam chodil pro své noviny a na šálek ranní kávy sám Versace. Posadil se jako kdysi on k jednomu stolku a vychutnával si pocit, spřízněnosti s legendou, s tím pracháčem, který měl všechno, o čem kdy snil. Na druhé straně nepochopil, proč takový milionář si vybral právě tenhle obyčejný coffee bar, když si mohl dovolit jakýkoliv luxus pár kroků dál v jiných hotelích. Zřejmě ho k němu vázaly vzpomínky, zvyk sousedství, zřejmě něco úplně jiného. Nepokrytě v něm stále dlel kousek z toho chudého chlapce z Calabrie, který v deseti letech navrhl v matčině krejčovském salonu své první šaty.


ModrÝ DŮM 2014

Modrý dům

Kniha poezie

 

 

Ukázka:

Milování

Pluji od břehu tvých polibků
k přístavu tvého srdce
které hovoří arytmií


PovĚsti Podorlicka a bajky 2014

pověsti

Lidé se od pradávna uchylovali k pověstem, v nichž často spravedlnost vykonávaly nebo jim k ní alespoň dopomohly nadpřirozené bytosti. Proto se pověstem na našem venkově dařilo a místní je předávali z generace na generaci. Ponejvíce v ústní formě. V každé pověsti je vždy jádro pravdivosti i spravedlnosti. Leckdy je však přikrášleno, nejen kvůli líbivosti, ale i pro bezpráví, které krušný život prostého lidu krutě ztrpčovalo.


Sylvinka a Mourek 2012

 

 

 

 

 

Úryvek z knihy

Dědeček měl takový zvláštní dům, otevřený pro každého. Nebydlel v něm jen sám, ale se svou s Mickou. Mohla si chodit do světnice, kdy se jí zachtělo. Jako paní domu. Jakmile zamňoukala za dveřmi, dědeček otevřel a pustil ji dovnitř. Měla své místo u kamen a svou misku v síni pod vodovodem. Ze síně se mohla protáhnout pode dveřmi na půdu. Tam bylo její království. A běda každé myši, kterou by tam potkala. Sylva si všimla, že dědeček kočku nerozmazluje ani ji nehladí. Ale dovedl se jí zastat, když ji Sylvinčina maminka někdy vyhazovala ze světnice ven: „Kočka je v domě, protože k venkovskému stavení patří!“ Kočka se nikdy neuhodila, když ji maminka vyhodila. Vždycky dopadla na všechny čtyři. Ani netrucovala, ani se nezlobila. Za chvíli byla zpátky, jako by se nic nestalo.


Vrah ve stínu 2012

Sbírka krimi příběhů vyšla v nakladatelství Moravská Bastei MOBA Brno.

Úryvek z knihy

Madam Karič se vracela od notářky ke svému domu.
V italském rozevlátém kabátě, v klobouku, který jako luxusní trojstěžník proplouval uličkami městečka s jistou elegancí. Ulice se svažovala, lemována po obou stranách žebrovím akátů až k majestátní budově gymnázia. V první bělostné jinovatce sporé slunce zažíhalo jiskry. Jako vánoční dárek dostala madam Karič dědictví, ze kterého byla v rozpacích. Dar pro ni nesmírné hodnoty, ale zaplacený bolestí nad ztrátou letitého přítele, malíře Oty Bloka. Byl jí nejen přítelem, ale i trochu synem. Opuštěným mládětem s odlišnou srstí.


ScestnĚ z cest 2012

Postřehy z mého cestování.

 

 

 

 

 


Uzda pro greis 2012

Prázdninové vyprávění . Knížka nejen pro děti.

 

Úryvek z knihy

Začínají prázdniny. Filipovi rodiče odjeli na dovolenou a Filipa má na starost babička. Filip se maličko nudí. Jejich dům stojí u trati vedle zámku. Filip chodí kolem plotu a nahlíží do parku. Jednou jde ke dvoru. Uvidí, jak otevřenou bránou vyběhne kobyla s hříbětem. Letí tryskem a Filip je unesen pohledem na jejich svobodu. Vtom se klisna obrátí a běží proti němu. Filip je strachy jako omráčený. Ale všechno dobře dopadne. S děvčetem ze zámku začne kamarádit. Nicole je odvážné děvče. Potají si spolu sednou na klisnu, která se jmenuje Greis a Nicole vede kobylu k rybníku a řekne Filipovi, že ten rybník přeplavou. Filip se jí drží jako klíště. Hříbátko jde s nimi.

Jestli přeplavou nebo spadnou do vody, si přečtete v knížce.


Zpětná zrcátka  2011

 

Zpětná zrcátka

Je knížka povídek s náměty poetickými, tajemnými, detektivními. V prolínání pomíjivého a věčného stojí uprostřed všech příběhů člověk, jeho reálný a duševní svět, který se čtenáři předkládá jako když se podívá do zpětného zrcátka. Příběhy jsou čtivé, napínavé, nepodbízivé. A láska se v nich zrcadlí, láska ve všech podobách.


Příslib 2010

Novela vydaná v nakladatelství  Jan Medek Jindřichův Hradec

Jedná se o druhé rozšířené vydání knihy.

 

Úryvek z knihy

Vyjela z lesa na suchou silnici, podél níž se ve škarpách žlutilo blatouchy. Připomnělo jí to potůček doma, pod jejich dílnou, kde se kluci každé jaro ráchali ve studené vodě. Zastavila uprostřed vesnice poblíž obchodu. Vystoupila z auta a než zaklapla dvířka, zřetelně uslyšela za zády dětský hlásek:
„Teto, to přijela moje maminka?“
Kateřina se otočila.
Z parku od dětského domova vycházel hlouček dětí s paní učitelkou. Kateřina neslyšela žádnou odpověď, ale vracela se jí znovu a znovu naléhavá a dychtivá otázka dítěte:
Teto, to přijela moje maminka?
Kateřina bezmyšlenkovitě udělala pár kroků směrem k dětem. Asi čtyřletý klučina popoběhl směrem k ní, zastavil se a čekal.
I Kateřina čekala.
Jeho veliké černé oči se na ni prosebně a zvědavě pověsily. A Kateřina se od nich nemohla odtrhnout a odejít. V jejím srdci ještě doznívala jeho zoufalá věta. Teto, to přijela moje maminka?

 


Deník pro jiný svět 2010

Román - vydalo nakladatelství OFTIS Ústí nad Orlicí

 

 

Ukázka:

Sedíš vedle mne jako kdysi, hladím tvé vlásky. Jemné blonďaté živé pramínky. Zlatý vodopád. Není to v tomto domě, je to v protější stráni u našeho starého bytu Pod Svatým Martinem. Je slunečný den a sedíme v parčíku uprostřed činžáků. Kolem poskakují děti. Smějí se. Některé jsou s tebou staré. Ty docela malé si hrají na písku, ty větší mají už své starosti, vozí kočárky, v nich své panenky a hovoří s nimi jako jejich maminky. Dívám se na ten obrázek, otvírám ho a pomalu ti dávám do něho nahlédnout. Připadá mi, jako by se mezi nás vklínil větší časový prostor, než tomu ve skutečnosti je. Jako by to nebylo v tomto životě, jako by se to událo v dávných dobách, ve světlých okrových barvách, v krajině štěstí. Máš na sobě světlé šaty, ty které máš nejraději. Ty, které ti koupila teta v Americe, když jsme byli u ní na návštěvě. Když jsme společně vstupovaly do obchodního centra, do oddělení, které by obléklo všechny děti našeho města, měla jsem obavu, že budeš vybírat celé odpoledne, ale ty jsi měla vybráno hned. Jak jsi je spatřila na ramínku, jak ses v nich otočila v zrcadle, už jsi je nesundala. Slušely ti.

Nakláníš ke mně hlavu, pokládáš si ji na mé rameno, já tě hladím, chci ti dát svoje teplo a přitom ti vyprávět svůj příběh. Je bezpočet smyšlených příběhů, ale tento se jim vymyká. Není jedním z nich. Tento příběh je psaný mým vnitřním já, mým srdcem, mou krví. Kopíruje můj život do všech detailů a není určen pro každého. Budu ho vyprávět jen tobě, milé dítě.

 


Peciválek 2010

Pohádka - veselé pohádkové vyprávění pro děti. Vydalo nakladatelství Macek - Delta Kladno. Ilustrace A. Kubková

 

Úryvek

Poslední dům ve vsi byl sirotek. Stál stranou, daleko od silnice, od sousedů. Vypadal, jako by se zatoulal. Zdálo se, že stojí na kuří nožce a že se může otáčet, jak se mu zlíbí. Někdy k vesnici, jindy k vodě. Ten maličký rybníček se  zrcadlil přímo pod okny, pod rozložitými vrbami. Léta letoucí byla okna domu slepá, několik roků se z komína nekouřilo. Plaňkový plot už vzal za své, jako by tu nikdy nestál.

Zbyla z něho jen malá branka zasazená do dvou sloupků. K brance vedla pěšina, dočista zarostlá. Ale ne tak dočista, neboť poslední dobou byla vyšlapaná a jedno okno svítilo do tmy.

 


Vteřinová noc 2009

 

     Román Marty Urbanové Vteřinová noc je hlavně pro ty čtenáře, kteří  milují příběhy o lásce, touze a odpovědnosti, laskavé příběhy, v nichž nemá místo zloba ani nenávist. Autorka vyrůstala na Vysočině, z čehož pramení i do děje přirozeně zapadající kresba přírody. Příběh Olgy začíná jednoho, pro ni významného dne. V tom dni na něco čeká a současně se retrospektivně vrací ke svému mládí, rodičům, a k rozcestí, které ji vedlo tou cestou, kterou by si rozumem nevybrala. Vybrala si ji instinktem a šla po ní bez zaváhání za touhou a láskou.

UKÁZKA

Pražské motivy 2009

– Kniha veršů.

UKÁZKA

Zámecké schody

 

Láska mně přešla přes cestu

jde po mém boku

po Zámeckých schodech

dává mi oporu

šeptá o usilovnosti cesty

Ale když moje kroky

po kotníky těžké

vůněmi města

dosáhnou cíle

dveře žádného zámku

se neotevřou


Jak připlavali kapříci do Chotěboře 2009

 

  Jak připlavali kapříci do Chotěboře

   Pohádková knížka JAK PŘIPLAVALI KAPŘÍCI DO CHOTĚBOŘE je bohatě ilustrovaná Alenou KUBKOVOU.

Vydalo jako 4. svazek Chotěbořské edice.

     Děti se v ní seznámí s Peciválkem, domácím skřítkem, který žije v domku malíře Kubáska. Malíř Kubásek jako mladý odešel do světa a k nám, do rodného domu se vrátil až po několika letech. Začal si domek po rodičích zabydlovat. Maličký Peciválek mu přitom pomáhal, ale tajně. Na zahradě domu byl rybníček a v něm měl svůj ráj vodník Vrbátko. A jak už to na jaře bývá, velká voda mu přinesla s rybkami i lesní vílu. A tak domek, který byl do té doby opuštěný, pustý, najednou ožil…

UKÁZKY

Měsíční hory  2008

Předmluva:

 

Čas si s námi hraje jako kočka s myší.

Co je čas? Vonnegut odpovídá: je to had, který si užírá vlastní ocas. Můj syn říká: čas je filosofická kategorie, která má jeden rozměr. Český jazyk má tři časy: přítomný, budoucí, minulý, jako Bermudský trojúhelník tři body. Fyzika zná nanosekundu a v dějinách se praví: století.

Kladu si otázku: který z časů vybrat pro své příběhy? Kdy do něj vstoupit, jaký mu dát rytmus, kterou vteřinu určit pro peripetii. Čím skloubit malé všední epizody? Zvolit kontrast, totožnost či nepatrný pastelový odstín?

Před naším letopočtem, v legendách a mýtech, jež přecházejí z generace na generaci, je možno objevit nespočet příběhů, které nám mají co říct i dnes a jež lze spojit se současností jedním bodem, jediným švem, příslovím, ustáleným rčením, fragmentem či fatální větou spisovatele.

Souhvězdí času je čtvercem bílých polí k hledání spojnic citů, vztahů, cností i neřestí, křížovkou anonymních polí k rozluštění. Tak je tomu i u povídek, které držíte v ruce. Jedinou spojnicí je sport. 

UKÁZKY Z POVÍDEK

MEDONOSKY 2008

Předmluva:

 

Našemu městečku jako každému druhému sluší čas, kdy se stmívá. A v takový čas si můžete otevřít tuto knížku. Nejsou v ní obrázky smyšlených figurek, ale potkáte v ní lidi, kteří v Chotěboři žili a žijí. Lidi, kteří dovedou podat jevy života svěží a neohmatané. Lidi, jimž nelze upřít vášnivou lásku k životu. Lidi, kteří kolem mne neprošli lhostejně, ale dotkli se mě, něčím mě zaujali a zanechali ve svých stopách pel. Někteří z nich se vysoko vzepjali, vzápětí padli k zemi s popálenými křídly a lidská nechápavost na ně vrhla své kosé stíny. Jiní se drželi při zemi a rozsévali bez povšimnutí zrno. Tím, že jsem jejich životní příběhy položila do knížky jako obtisk, jejich cesty nepůjdou k zapomnění. A to je pro ně odměna a pocta.

UKÁZKY Z POVÍDEK

Pověsti Železných hor  2007

Předmluva:

Láska je proměnlivá jako vítr v haluzích, jako voda padající z hor. Dokáže být povznášející i krutá, zázračný lék i hořký jed, závratná i držet se při zemi. A právě ty nebetyčné a krkolomné lásky uchvacovaly generaci za generací, přežívaly  v jejich vyprávění nejedno století, než zanikly, než se ztratily ve víru jiných citů, než zmizely jako studánky v kamení. Byly delší než lidský život, přežily mocné hrady, troufly si i na kámen, ale pověst, tu jedinou nepřekonaly. Umlkne-li pověst, láska jako by nebolela, jako by nebyla.

UKÁZKA Z POVĚSTÍ

Toulavé naděje 2006

– Kniha veršů

      Je o naději. O červené niti prolínající se naším životem. Není jiného léku na bolest, nežli naděje.

 

 

 

UKÁZKA

Rozpomněnky 2005

- Kniha veršů 


     Každý den dětství se v nás ukládá jako plástev medu, aniž bychom si toho všimli, aniž bychom o tom přemýšleli, aniž bychom to ovlivnili. Čerpáme z toho však celý život.

UKÁZKA

Souhvězdí lásek 2002

Kniha povídek

 

 

 

 

 

UKÁZKA

Příslib 2002

Příběh začíná ženou. Je to její příběh.

 

 

 

 

 

UKÁZKA

OKAMŽIK ŠTĚSTÍ 2001

 

    

     V drsném, ale krásném kraji Vysočiny se odehrává příběh Berty od malého děvčátka až k cílevědomé, citově založené ženě, příběh o lidských vztazích, důvěře, lásce, zklamáních a nadějích.

 

 

UKÁZKA

Poezie měst 2001

- Kniha veršů

    Při procházení různými městy, mne tu a tam něco zastaví, nečekaně osloví.

 

 

 

UKÁZKA

Pod křídly snu 2001

- Kniha veršů

Někdy je snadné milovat v druhém člověku své sny

 

 

 

 

UKÁZKA

VIZITKA NEPOKOJE 2000

– Kniha veršů.

    Hlavní tématikou je láska, stav duše v magickém poli citlivého pohledu zažehnutého v plamen.

 

 

 

UKÁZKA

Vysoký kámen na Pepereku  1995

Pověsti Železných hor - od Lichnice po Žákovu horu

 

 

 

UKÁZKA